Seriály jsou moje forma relaxace. Samozřejmě je ideální, když se se mnou kouká i muž. Dnes bych chtěla psát o těch kusech kinematografie, kterými leckterý partner nepohrdne a dokonce se u nich i zasměje.
I když můj muž už má někdy teda dost těch vztahových dramat, protože pro mě je to formát číslo jedna. Takže já se s ním pak zase snažím koukat na nějaké kriminálky nebo artové filmy. Je super, že se takhle doplňujeme. Možná časem napíšu i článek o kvalitních počinech, když budete chtít, klidně pište do komentářů, co vás zajímá.
1. Firefly Lane (Cesta svatojánských mušek)
Seriál o dvou nejlepších kamarádkách novinářkách, který jsem objevila už před rokem a naprosto mě pohltil. Má prostě všechno:
- Řeší společenské problémy a ukazuje backstage novin a televize.
- Jeho kompozice je postavená na hojných flashbacích, což prostě miluju.
- Scénáristé si s divákem neustále hrají. V jeden okamžik si myslíte, že už víte, jak to bude a najednou přijde brutální zvrat.
- Hlavní hrdiny vyrostly v šedesátých letech, takže ta atmosféra je parádní. Chtěla bych žít v té době – hippies, bydlení v obytňáku, party, hudba). Další dějová rovina se odehrává v osmdesátkách, které nemusím už kvůli příšerné módě a muzice, ale tady to má své kouzlo. Občas trvá, než se zorientujete, v jaké dějové linii se právě nacházíte, ale dám vám radu, poznáte to podle účesů hrdinů.
- Není to zkrátka žádná selanka typu Ulice nebo Tak jde čas. Je to fakt kvalitní sociální drama se společenských přesahem, u kterého si ale pobrečíte i se zasmějete. (Přeháním)
- Pořád je to sitcom, ale pro mě prostě top1 2022.
- Mrzí mě, že kniha vyšla v češtině zatím jen ve zkrácené podobně v nějakém knižním výběru.
BONUS: Samozřejmě, že mě baví i proto, že moje nejlepší kámoška, kterou znám taky od prvního stupně základky, je taky novinářka, takže nás v tom trošku vidím. 😀
Druhá série: Druhá už je od léta venku a připravte si kapesníky.🥰
2. Workin‘ Moms (Zpátky do práce)
Od tohoto seriálu jsem naprosto nic nečekala, protože některé věci od Netflixu o matkách jsou neskutečné klišé a nuda, ale musím říct, že se z toho okamžitě stala moje závislost a zhlédli jsme těch šest dostupných sérií asi za dva měsíce. Kdo se diví, že ne za týden, tak máme 18měsíční dceru a moc se nevyspíme, takže ponocování u televize už je pro nás vždycky Sophiina volba mezi spánkem a zábavou.
Proč mě tak baví:
- Nadchlo mě, že osobou číslo jedna tohoto seriálu je herečka Catherine Reitman a jde o inspiraci jejím skutečným životem. Její životní partner Philip Sternberg si zahrál jejího muže i v seriálu. Není to kouzelné?
- Seriál mě hodně naučil nesoudit jiné matky, protože vždycky když jsem měla pocit, že některá postava už to přešvihla a je trapná, tak to na konci bylo vypointováno tak, že jsem vlastně divná já a proč soudím. Jsem ráda, když ze mě film nebo seriál dělá lepšího člověka.
- Když jsem se někdy cítila jako nejhorší matka na světě, vždycky seriálové postavy udělaly něco podobného nebo horšího, takže jsem se zasmála a přestala jsem svůj život brát tak vážně.
- Některé scény jsou tak absurdní, že se u nich prostě jen musíte smát nahlas. Ano, i můj muž šel do kolen.
- Seriál není americký, ale kanadský a zjišťuju, že jejich kinematografie mě baví víc. Americký sen se zkrátka už občas okouká. I když Zoufalé manželky, Sex ve městě, Gilmorova děvčata, Jak jsem poznal vaši matku a a Teorii Velkého třesku prostě miluju.
- Postavy jsou naprosto jedinečné – zatím jsem neměla čas načíst si více, jak moc jsou autentické a inspirované skutečností, ale každá má pro mě něco do sebe.
- Zobrazení žen je zdravě feministické.
„Tyto čtyři ženy, které poznáte na Workin‘ Moms, jsou všechny založeny na velmi chybných aspektech mé osoby,“ Catherine Reitman pro CBC News
3. Emily in Paris
Počin od autora Sexu ve městě a Jak to bylo dál, ale i Melrose Place nebo Beverly Hills 902 10, což jsou docela bizáry z mých dětských let. 😀 Mimochodem jeho novější seriál Opuštěný s Neilem Patrickem Harrisem (Barney z Jak jsem poznal vaši matku) mi přišel dost fádní.
Proč mě baví:
- Emily je prostě čistá odpočinkovka o vztazích a práci v PR, což mě zajímá.
- Navíc je tam spoustu triků ze světa sociálních sítí. Myslím, že to není nic filozofického, ale zároveň ani plytkého. Zkrátka vypnete u toho.
- Klidně mě za to kamenujte, ale pustila jsem si první dvě série ještě jednou a fakt mě to baví. I když na dabing hlavní hrdinky jsem si zvykala docela dlouho, ale zase k šití nebo editování článků ideální.
- Outfity Emily jsou naprosto jedinečné, i když ve třetí sérii už mám někdy pocit, že ta kombinace barev a střihů je šílená i na mě.
- Emily nosí barety a kloboučky jako já.
- Když ji vidím, jak chodí běhat, připomíná mi to mě, když jsem pracovala v Praze a byla jsem bezdětná. Je to celkem bolestné, ale doufám, že se ke svým koníčkům časem vrátím. Akorát já teda tak nestřídala chlapy jako ona a s kámošky týpkem bych se taky nevyspala. 😀
MILUJU PAŘÍŽ!
Když se dívám na tenhle seriál, mám chuť znovu okamžitě jet do Paříže, kde jsem zatím byla jen jednou v době, kdy zrovna světem otřásaly teroristické útoky (okolo útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo) a já zrovna dělala v celostátní redakci Deníku, kde jsme měli otevřený openpace, takže jsem o dalších útocích slyšela víc, než potřebuje citlivka jako já slyšet těsně před tím, než do destinace jede. Ale byl to super romantický výlet. Náš první s Márou! Jeden večer já šla na Phila Collinse a on si dal víno za jedno euro v parku. 😀 A pak už jsme si zase užívali společně. Měli jsme úžasné bydlení přes Airbnb a letenky taky nebyly drahé. No, ráda na to období vzpomínám a doufám, že tam někdy vezmeme Marušku Františku.
Nakonec jsme jeli do Paříže na naše líbánky.
Vice ve vlogu na TikToku:
4. Druhá matka
Na mexické komediální drama jsme s Márou začali koukat v kovidu a protože jsme se v té době také stali čerstvě rodiči, bavilo nás to asi hlavně z toho důvodu. Na České televizi zrovna frčely Kukačky, které mi teda přijdou slabý odvar tohoto seriálu, takže jsem je ani nedokoukala. Tenhle kus má lepší zápletky a je vtipnější, i když možná taky přitaženější za vlasy.
Proč mě baví:
- Je legrační sledovat rozdíly mezi prvorodičkou, která je tak trošku eko/bio/ezo a zasloužilou business matkou, co porodila třetí dítě. Vlastně já jsem někde mezi těmito dvěma typy matek. Prostě exot. Myslím si, že každá matka je svá a nejhorší je srovnávání mezi sebou.
- Baví mě ty vztahové veletoče, že tam každý má něco s každým. Připomíná to někdy telenovelu, ale stejně je to o třídu výš.
- Líbí se mi celkově, jak tento seriál zobrazuje matky, není tam tolik stereotypů a je docela feministický.
5. The Sex lives of college girls (Holky z vejšky)
Další seriál, který jsem si myslela, že nebude nic moc a nakonec překvapil. Doporučil mi ho kamarád Ondra a první série bavila i mého muže.
Proč mě baví:
- Nikdy jsem nebydlela na koleji, ale studentský život jsem si užít uměla. Vždycky jsem kamarádila s někým, kdo na koleji byl, takže party v Liberci na Harcově a na kolejích Zemědělky a Karlovy univerzity byly legendární.
- Čtyři hlavní postavy jsou vybrané hodně důkladně – chudá holka z vesnice, která skoro nemá na školné, bohatá nafrněná lesbička z Anglie, Afroameričanka, která má za mámu senátorku a Indka, která bývala outsider a teď je posedlá sexem, ale vychovávali ji milující rodiče, kteří mají indickou restauraci.
- Myslím, že ztělesňují poměrně dost problémy aktuální generace, která se potýká s inflací, LGBT, xenofobií a dalšími problémy. Na mladé generaci se mi líbí, že o těchto problémech mluví víc než ta naše. A přesně tyto seriály přispívají k tomu, aby nebyly ve společnosti předsudky a stereotypy. byla bych ráda, kdyby se na takový seriál Maruška dívala v pubertě. Byl by pro ni podobně inspirativní jako pro mě třeba Gilmorky nebo Sex ve městě.
6. Las chicas del cable (Holky na drátě)
Pokud jste posedlé vintage módou jako já, tak by vám rozhodně neměl uniknout seriál Holky na drátě. Ty účesy a šaty jsou naprosto luxusní a ještě se dozvíte něco z historie.
Proč mě baví:
- Příběh se odehrává v mém nejoblíbenějším období historie – 20. léta 20. století v Madridu.
- Z těch kostýmů a účesů jsem totálně na větvi.
- Zároveň ale seriál přibližuje tuto dobu z pohledu lidských práv, feminismu, LGBT komunity a podmínek na pracovišti.
- Nejdůležitější je ale přátelství a solidarita mezi holkami.
- Ke konci už mi to taky trošku připadalo jako telenovela, ty španělsky mluvící státy k tomuto žánru asi více tíhnou, ale stejně to bylo super a ten závěr teda fakt napínavý.
7. The Queen’s Gambit (Dámský gambit)
Románem inspirovaný seriál, který v roce 2020 fakt frčel a já se na něj někdy podívám ráda znovu. Outfity v něm jsou jedinečné a navíc je to super sociální drama.
Proč mě baví:
- Padesátá léta jsou pro mě taky zajímavé období, o kterém se ráda dozvím více.
- Outfity v tomhle seriálu jsou na stejné úrovni jako v Holkách na drátě. Například bílý kabát s čapkou v posledním dílu mi stále nedá spát. Mám podobný, ale chybí mi ta čepice, ale nejsem si jistá, jestli mi bude jako brunetě slušet tolik jako zrzce Anya Taylor-Joy.
- Šachy jsem na druhém stupni základní školy hrála závodně a absolvovala jsem několik turnajů. Problém byl, že vedoucí kroužku byl úchyl a obtěžoval pak dopisy mojí kamarádku tak, že jsme to museli nahlásit na policii a on pak nahlásil mě, že jsem ho prý na ulici napadla. Byla to docela hustá storka, kterou ráda vyprávím. S babičkou jsem pak šla na městský úřad vysvětlovat, že nejsem násilník, co mlátí seniory a nakonec jsme se tomu všichni společně zasmáli, ale příjemné to nebylo.
Mám takových seriálů ještě pár v rukávu, tak když se bude článek líbit, ráda napíšu druhý díl.❤️ Pište do komentářů, co vás zajímá, tady, nebo na sociálních sítích.
Našel jsi překlep nebo chybu? Sorry jako! Zahraj si na gramar nazi a napiš mi to na sockách nebo na email langrovah@gmail.com. Omlouvám se, jsem teď trošku málo vyspalá a nedokážu se tak koncentrovat.