Na nasledujících řádcích se pokusím nastínit, jakou výchovou prošla legenda populární hudby, člen The Beatles i sólový hudebník a bojovník za lidská práva a mír John Lennon, který zesnul násilnou smrtí ve svých čtyřiceti letech.
Mým cílem je doložit to na několika osudových okamžicích, které pravděpodobně formovaly jeho komplikovanou povahu. Ač je možná pro někoho těžké si to přiznat, John Lennon byl disociální psychopat se sklonem k narcismu a exhibicionismu. Naproti tomu byl mimořádně inteligentní a hudebně a umělecky nadaný.
Zdroje
Primárně budu vycházet ze čtyř publikací John Lennon – Můj bratr (John Lennon My Brother 1988), John Lennon vzpomíná (Lennon Remembers, 2000), 50 osudových dnů ze života Beatles (Love Me Do 50 Great Beatles Moments) a Beatles… po rozchodu jejich vlastními slovy (The Beatles after do breakup, 1991). Vybrat vhodnou literaturu nebylo vůbec snadné. Většina knih o slavném hudebníkovi se věnuje období Beatles nebo době po rozpadu kapely.
Málo děl nastiňuje dětství a pubertu Johna Lennona. On sám o těchto časech mluvil jen sporadicky, protože byl předčasně zavražděn, nikdy se nedozvíme, jestli se vyrovnal se svým komplikovaným dětstvím. Kdyby ovšem takové nebylo, přišel by svět jednu z největších osobností 20. století a jeho geniální tvorbu.
Interpretace a bez soudů
Ráda bych podotkla, že tato práce rozhodně nechce soudit ani odsuzovat. Vycházím z dostupné literatury a veřejně známých faktů, která, raději připomínám, stále jsou pouze interpretací autorů knih a jeho blízkých. Nikdy se nikdo nedozví, jak to skutečně bylo, ale můžeme se alespoň domnívat díky těmto svědectvím. Jedna z knih je sice rozhovor s Johnem Lennonem, ale je potřeba na něj nahlížet z perspektivy roku 1970.
Jak píše pedagog Jiří Pelikán v knize Hledání těžiště výchovy. Na člověka působí sociokulturní prostředí i doba, ve které vyrostl, takže to nelze srovnávat. Uvedla bych také pojem empatické spolubydlení a přístup k empatii podle amerického psychoterapeuta Carla R. Rogerse. Já bohužel už nemůžu poznat Johna Lennona, pobýt s ním a zabydlet se v něm a bez soudů ho poznávat a vcítit se do něj, ale snažím se o to alespoň přes knihy, které jsem o něm četla a díky jeho výrokům v médiích a výpovědím lidí, kteří ho důvěrně znali. A i když jsem vždy měla v oblibě více Paula McCartneyho a George Harrisona, jsem Johnem Lennonem znovu okouzlená a jinak než před deseti lety, kdy jsem knihy o něm četla poprvé.
John Lennon a jeho povaha
Terapie a meditace
Lennon se pravděpodobně snažil vyrovnat se svým dětstvím přes své písně, meditaci i terapii. V roce 1970 prošel spolu se svou manželkou Yoko Ono v San Francisku křikovou terapií Arthura Janova, díky které se člověk doslova vykřičí ze svých psychických problémů z dětství. Terapie dokonce posloužila jako hlavní inspirace jeho sólového alba John Lennon/Plastic Ono Band. Ray Coleman v knize Lennon: the definitive biography z roku 1992 uvedl, že se Lennon nejprve terapii smál, ale později ji označil za „něco důležitějšího než The Beatles“.
V rozhovoru s novinářem Jannem S. Wennerem z časopisu Rolling Stone v roce 1970 řekl, že mu terapie pomohla a že šlo o jeho první zkušenost s terapií vůbec. „… člověk je tak ohromený tím, co zjišťuje sám o sobě, že si myslí: ‚To tedy je rozhodně něco!‘ Protože se to děje jemu, tak si říká, že se to určitě stalo poprvý. Byl jsem toho prostě plný. A druhá věc je, že potřebuju mít nějaký důvod, abych někam jel, jinak mě to moc znervózňuje. Tak jsem sám sebe oblafnul a přijel do San Francisca (smích) a navštívil tě. A měl jsem cíl: chtěl jsem něco propagovat… Pak jsme si mohli sednout a popovídat si, tak to bylo, ale pořád si ještě myslím, že ta terapie je skvělá, jen s tím nechci dělat takový poprask jako byl s Maharishim….“
Za zmínku stojí i spolupráce Beatles s guru Maharishim, která ale skončila Johnovým zklamáním. Vadila mu sexuální nevázanost a zneužívání mladých dívek, kterého se guru dopouštěl.
Chtěla bych poukázat na to, že John Lennon byla velká osobnost, která se v médiích nebála přehodnocovat své názory a poukázat na příkoří a nespravedlnost, která se děla, i když se kvůli takovému přímočarému vystupování dostával mnohdy do problémů se zákonem, FBI a široká veřejnost ho střídavě milovala i nesnášela. S Maharishim si to neváhal vyříkat i v písních The Beatles Dear Prudence a Sexy Sadie.
Posel míru a pacifista
John Lennon byl sice exhibicionista a narcista, což dokládají jeho neuvážené výroky v médiích, nejslavnější „The Beatles jsou populárnější než Ježíš“, díky kterému se znelíbil hlavně církevním hodnostářům a věřícím, lhostejný sebestředný egoista ale nebyl. V posledních deseti letech svého života se stal pacifistou s levicovým smýšlením a po boku své ženy Yoko se zapojil do politického aktivismu. Mírové poselství i další jeho myšlenky dodnes rezonují ve společnosti a ztotožňuje se s nimi široká veřejnost, politici i aktivisté. „Stejně jako spousta velkých umělců trpěl i John Lennon změnami nálad, jež z něj činily nepředvídatelnou bytost. Když jste se dostali do jeho sféry vlivu, nikdy jste neviděli, na čem jste. Jeho proměny nutily všechny, včetně ostatních Beatles, mít se na pozoru. Lennonem se nedalo vydržet, bylo však fascinující ocitnout se v jeho blízkosti.Lennon zemřel ve čtyřiceti letech, ale do té doby stačil prožít tři životy, stejně jako ostatní členové skupiny,“ píše v knize Love Me Do 50 osudových dnů ze života Beatles Paolo Hewitt.
Dvojnásobný otec
Pokud budeme vycházet z knihy John Lennon: Můj Bratr, kterou napsala jeho starší sestra Julia Bairdová, John jako otec u svého prvního syna Juliana opakoval chyby svých rodičů. Stal se otcem příliš brzy a své partnerce Cynthii vůbec nebyl oporou a s potomkem jí nepomáhal.
Cynthia Powellová bydlela u tety Mimi, když John odjel koncertovat do Hamburku. Když pak s hudebníkem otěhotněla, v srpnu 1962 si ji vzal. Manželství trvalo jen šest let.„Julian rozhodně nebyl klidné dítě. Pořád plakal a odmítal se učit cokoliv, co bylo docela běžné v raném věku. „Byla jsem ponechána sama sobě a zoufale jsem se snažila zvládnout dítě, které snad celou dobu jen brečelo,“ říká Cynthia. „Končila jsem jako nervózní troska, snažící se ho utišit, protože jsem věděla, že Mimi by neměla ani minutu klidu. Obyčejně jsem ho dobře oblékla, dovezla ho až na samý konec zahrady, dělala s ním všechno možné a pak jsem ho prostě nechala brečet. Doufala jsem a modlila se, aby se unavil a já si mohla pro sebe urvat trochu spánku. Nakonec jsem byla tak vyčerpaná, že jsem viděla dvojitě. John udělal rozhodně dobře, že sebe ušetřil radostí otcovství v tom raném období!“
Když už byl Lennon doma, ani tak své partnerce příliš nepomáhal. „Okamžitě opustil pokoj, kdykoli jsem vyměňovala plínu. Řekl mi, kdyby zůstal, že by se mu udělalo špatně. Kdyby byl musel snášet noc co noc ten ustavičný pláč, určitě by odešel z domu,“ obávala se první manželka a její obavy se bohužel naplnili o šest let později. Domnívám se, že i on sám po třicítce našel smysl v práci pro druhé a po narození svého druhého potomka si užíval i idylický rodinný život a byl pro svou druhou ženu Yoko i syna oporou. Poučil se tedy z chyb rodičů i svých. „Lidi Johnovi říkají poustevník, protože nedělá to, co od něj očekávají. On si ve skutečnosti zvyká být v domácnosti. Vaří a má se výborně,“ řekl Paul McCartney v roce 1979.
Sám John pak o své rodičovské dovolené se synem Seanem do médií řekl: „Peču chleba a starám se o dítě. Každý se mě neustále ptá, co dělám jinak. Odpovídám jím – ‚Děláte si legraci?‘ Protože, jak každá žena v domácnosti ví, starat se jídlo a o děti je práce na celý den. Když jsem ale viděl, jak je všechno jídlo snědené, pomyslel jsem si – ‚Hej! Dostanu za tohle zlatou desku nebo šlechtický titul nebo vůbec nic?‘“
Rodina a zázemí
John Lennon se narodil do dysfunkční rodiny, kde spolu jeho rodiče nefungovali už od úplného prvopočátku. Jejich svatba byl omyl, který už dopředu rozklíčovala rodina Julie. Z hlediska zatížení šlo o nezralou rodinu, ve které přivedli dítě na svět dva pro výchovu nezralí rodiče. Mladí rodiče mívají více komplikací se vztahem ke svým vlastním rodičům. Potřebují se osamostatnit, ale bez podpory vlastních rodičů by své rodičovství nemuseli zvládat.
Zpěvákovou novou nukleární rodinou se stala jeho teta Mimi a její manžel. Jeho rodiče se ale v jeho životě stále objevovali. A sám Lennon o své matce prohlásil toto: „Je pro mě velmi důležité, aby lidé věděli, že jsem skutečně měl matku. Náhodou se stalo, že měla manžela, který za války odjel na moře, takže to nějaký čas měla velmi těžké. Přesto jsem však rozhodně nebyl sirotek. Moje maminka byla velmi živá a dobrá a bydlela jen patnáct minut chůze od mých tetiček. Pravidelně jsem se s ní stýkal. Jen jsem s ní nežil po celou dobu. To je všechno.“
Špatně socializovaní rodiče
Lennonovy psychické problémy rozhodně souvisí se špatnou socializací jeho rodičů. Podle Donalda Woodse Winnicotta je pro funkčnost rodiny klíčové matčino emoční přijetí a fyzická podpora muže, s nímž má dítě. Tomuto chování v rodině říká holding. Jde o lidskou oporu a pevné psychologické držení v obtížných situacích. Můžeme se domnívat, že této podpory, stability a rodinné harmonie se první dva roky jeho matce ani jemu nejspíš nedostalo.
Jeho otec Alfred Lennon známější pod jménem Alf skončil se svými dvěma bratry v sirotčinci, protože jejich otec zahynul, takže sám také neměl rodinné zázemí. Se čtyřiadvacetiletou matkou Johna se oženil v roce 1938 i přes silný odpor její rodiny, která se svatby ani neúčastnila. Alf o jejich svatbě mluvil takto: „Jednoho dne mi řekla: Pojď, vezmeme se. – Odpověděl jsem jí, jestli to máme udělat tak to musíme udělat, jak se patří. Na to mi řekla: Vsadím se, že to neuděláš. – Ať se propadnu, jestli jsem to neudělala. Jen tak z fóru. Byla to obrovská legrace oženit se.“
Hned po svatbě podepsal tříměsíční smlouvu jako steward na palubě nákladní lodi.
Alf navštěvoval Julii nárazově a po jedné takové návštěvě zjistila, že je těhotná. Bylo pro něj typické, že nebyl své družce na blízku, ani aby společně oslavili tuto novinu, a bohužel ani, když rodila.
John Winston Lennon se narodil 9. října 1940 v sedm ráno za dramatických okolností, když právě Němci bombardovali Liverpool a hned ho umístili pod pevnou železnou pelest postele, na které ležela matka. Jméno John dostal po svém dědečkovi a Winston na počest ministerského předsedy Winstona Churchilla. Jeho otec se opět plavil někde daleko na moři.“
Nejenom, že se Lennon narodil za války do složité společenské situace, jeho otec vůbec nebyl pro jeho matku oporou. Stále nebyl doma a ona sama ještě nebyla zralá stát se matkou.Z hlediska problémově zatížených rodin šlo o Nezralou rodinu. Pravděpodobně je rodičovství oba zaskočilo. Nebyli zralí v oblasti životních hodnot, ani v oblasti citové a zkušenostní a Lennonův otec ani ekonomicky, proto pravděpodobně vzal práci na lodi a vůbec nebyl doma. Když si to pak po pěti letech rozmyslel, bylo už pozdě. Nemohl odvést syna z prostředí, ve kterém doposud vyrůstal, a bylo pro něj zdravější, přestože byl Alfred Lennon jeho biologický otec.
Rozvod rodičů a náhradní rodina
Už o dva roky později pod nátlakem své rodiny Julia souhlasila, že se o jejího syna postará starší bezdětná sestra Mimi a její manžel George Smith, zaopatřený a stabilnější majitel statku s mlékárnou. Mimi byla unavená staráním se o mladší sourozence, takže hned po svatbě svému manželovi sdělila, že mít děti nebude a taky že vlastní neměla. Pro synovce Johna ale udělala mnohé.V tomtéž roce 1942 se Julia rozhodne ukončit občasné manželství se světoběžníkem Alfem. Již nevěří, že by se někdy usadil. Velmi brzy pak poznává Johna Alberta Dykinse a společně si pronajmou byt v omšelé čtvrti Gateacre v Liverpoolu. Imprinting tzv. vtiskování, termín, který rozvinul John Bowlby, jež navázal na etologa Konráda Lorenze, který prokázal připoutání u vodních ptáků a později i u savčích mláďat, se asi Johnovi moc v raném dětství nedostalo. Nedošlo k emočnímu ukotvení (attachment). I to může být zdrojem jeho psychických poruch.
Mimi a George Smithovi
První kytaru sice dospívajícímu Johnovi koupila jeho matka, ale o jeho vzdělání a socializaci se bezesporu postarala jeho teta Mimi s manželem. Můžeme se jen domnívat, jak by to s mladým Lennonem dopadlo, kdyby ho teta pevnou rukou nedržela na střední škole. Možná by ani nepoznal Paula McCartneyho a George Harrisona a The Beatles by vůbec nevznikli.
Na základní škole byl přirozeně inteligentní a číst a psát se naučil rychleji než jeho vrstevníci. Už v sedmi letech skládal vlastní básně a psal příběhy a dokonce je doprovázel vlastními ilustracemi. Okouzlily ho knížky Lewise Carrolla Alenka v říši divů a Za zrcadlem. V dětských partách byl přirozený vůdce a tak trošku sígr, který se pral a dopouštěl se drobných krádeží. Zkrátka měl přirozenou autoritu a nebál se jít do sporu s vrstevníky i dospělými. Ač se tomu nechce věřit, hudba ho zpočátku zase tak nelákala. Přání tety Mimi bylo, aby hrál na klavír či housle, ale Johna učarovala foukací harmonika, kterou si přivezl z prázdnin. Zpíval také v chrámovém sboru.
Tragické a stresové situace
Když pomineme nešťastné manželství a odloučení od matky a otce, čekala na Johna Lennona během jeho dospívání další úskalí, která se nejspíše promítla do jeho osobnosti.V červenci 1946 odvezl Johna jeho otec se svolením tety Mimi na výlet do Blackpoolu. Měl ale tajný plán, chtěl chlapce přesvědčit, aby s ním odjel a začal nový život na Novém Zélandu. Jeho matka je však vyhledala a syna si odvezla zpět do Liverpoolu. Pro pětileté dítě muselo být velké traumatické, že ho, dá se říct, unesl člověk, kterého skoro pět let neviděl, přestože šlo o jeho otce. Ve věku pěti let ještě nedokáže vzdorovat autoritě, která na něj naléhá, aby zůstal s ním.
O deset let později ho čekala další rána, 5. června 1955, když bylo Johnovi 15 let, zemřel nečekaně ve věku 52 let na jaterní krvácení Lennonův strýc George Smith, přestože nikdy neměl žádné zdravotní problémy. V tu chvíli zpěvák přišel o jediný mužský vzor, který nahradil jeho otce. Otcové bývají pomocníky a podporovateli dětí při složitějších činnostech. Zvláště pro chlapce je úloha otce pro možnost napodobování i konfrontace při osvojování si mužské role důležitá.
S matkou sice nežil, ale stýkali se. V jeho životě hrála spíše roli starší sestry nebo kamarádky. Nikdy na něj nepůsobila výchovně. Podporovala ho však v hudební kariéře.
Jeho rodiče v písních
Rodiče, zvláště pak matka, se objevovali jako motiv v písních Johna Lennonai Beatles poměrně často, za zmínku stojí Julia z „bílého dvojalba“, Mother, I Found Out, Remember z již zmiňovaného debutu Plastic Ono Band (1970) a na desce Don’t Worry Kyoko (Mummy’s Only Looking for Her Hand in the Snow) z položivého alba Some Time in New York City (1972).
Podrobněji bych se chtěla věnovat písni Mother, ve které se možná trošku nečekaně vyrovnává s odloučení od obou rodičů.
Na jednom ze svých posledních koncertů Lennon dokonce trošku motiv své písně zobecnil „asi o 99 % rodičů, živých nebo napůl mrtvých“, což je poměrně zvláštní prohlášení. Vypadá to, že se ani po letech úplně nevyrovnal se svými rodinnými poměry a činy jeho rodičů a neodpustil jim.
Narcistní porucha
Právě narcistní porucha patří mezi rané vývojové poruchy osobnosti. Česko-rakouský psycholog a neurolog Sigmund Freud rozlišuje primární a sekundární narcismus. Z nichž první pojem je přirozené stádium ve vývoji jedince. Sekundární narcismus je naproti tomu vážná porucha osobnosti. Způsobují ji vnitřní pochybnosti o sobě samém, které pak pacient kompenzuje přehnaně sebevědomým a arogantním vystupováním, přehnanými nároky a touhou po veřejném úspěchu a moci. Americký prycholog německého původu Erich Fromm tvrdí, že jde o opak skutečné lásky, které pacient s narcistní poruchou není schopný. Naopak francouzský psychoanalytik Ignace Lepp uvedl, že narcista hledá v lásce jen vlastní ukojení citů nebo smyslů, domnívá se, že je pro druhé nepostradatelný, není mu však vděčný za to, co od něho přijímá. To vše je narcismus.
Narcismus způsobuje hned několik faktorů v raném vývoji jedince. Domnívám se, že u Johna Lennona to bude spíše nedostatkem pozornosti.
Závěrečné zamyšlení
Osud Johna Lennona byl ovlivněný druhou světovou válkou i špatnou socializací jeho rodičů. Z hlediska problémově zatížených rodin šlo o Nezralou rodinu.
Můžeme se jen domnívat, že kdyby prožil jiné dětství a kdyby nebyl disociální psychopat s narcistní poruchou a sklony k exhibicionismu, jestli by vznikly vůbec písně Beatles i jeho sólová tvorba? Přestože zpěvák zahynul násilnou smrtí ve svých 40 letech, často se o něm píše, že stihl prožít hned několik životů.
Dobrá zpráva je, že se na sklonku života nejspíš po svém vyrovnal se svým dětstvím – pomocí terapie i společenskými aktivitami, a dokázal si užívat idylického rodinného života spolu s Yoko Ono.
