Jen málo zpěváků má rozsah jako Freddie Mercury… Právě Tom Chaplin vlastní stejné „zlato v hrdle“ jako frontman Queenů. I možná proto Chaplin rád se svou původní kapelou Keane zpíval hity od královské legendy. V exkluzivním rozhovoru pro Deník se před pražským koncertem rozpovídal o své nové desce The Wave, videoklipech, rozdílu ve zvuku sólové nahrávky a deskách Keane, možném návratu formace i o Praze.
Sedm let čeští fanoušci Keane čekali, než se konečně v roce 2012 britský fenomén zastavil v Praze. To už se jeho nejzářnější léta chýlila ke konci. V době největší slávy, hlavně kolem nejopěvovanějšího alba s názvem Hopes and Fears, naši republiku přehlíželi. Když potom kapela rok po pražském koncertě ohlásila pauzu, zdrtilo to posluchače po celém světě.
Kapela si dala pauzu na dlouhých sedm let. V roce 2019 ale ohlásila comeback a já měla to štěstí je vidět v londýnském Royal Albert Hall a pražském Foru Karlín. Největším zážitkem pro mě navždy bude rozhovor s Tomem Chaplinem před jeho pražským sólovým koncertem v Roxy. Tehdy jsem ho slyšela zpívat úplně poprvé.
„Chci být otevřený všem nápadům a všemu novému, co má přijít. Možná to bude deska s Keane, možná to bude popová deska s nějakým šíleným švédským producentem. Nechci být v pozici člověka, který má vše předem dané,“ řekl mi před koncertem v Praze v březnu 2017.
Jak probíhaly přípravy a nahrávání vašeho alba The Wave? Liší se hodně od desek s Keane?
Je naprosto odlišné. Jeden z důvodů, proč jsem chtěl dělat sólovou desku, je, že v Keane skládal většinu písniček Tim Rice-Oxley. A během těch let s kapelou jsem cítil rostoucí touhu zkusit to dělat po svém a brát to jako výzvu. Zjistit, jestli bych byl schopen složit celou desku. Takže největší rozdíl je, že písničky napsal někdo jiný.
Na vaší desce jsou stále přítomny klávesy, ale vy jste vždycky hrál na kytaru, v čem je váš zvuk jiný?
Ten nový sound obsahuje rozhodně méně klavíru, než tomu bylo v Keane. Tim hrál na piano jako na kytaru. Jeho klavír doslova převzal její roli. Takže jde o tento prvek. Na mojí desce The Wave je rozhodně více kytar.
Když jste sólový umělec, nemáte svázané ruce tím, co chce kapela. Mohl jsem použít smyčcové kvarteto, dechy, saxofon, gospelový sbor a další hudební struktury. Ve skupině to není úplně tak jednoduché, prosazovat svou, takže ta práce na sólové desce byla rozhodně osvobozující.
Na koncertech často zařazujete cover verze Queen. Napadlo mě, jestli s nimi souvisí název Keane. Samozřejmě vím, že jste se nejprve jmenovali Cherry Keane.
(Smích) Keane? Queen? Vidíte, to mě ani nenapadlo. No, já si to tedy úplně nemyslím, ale je pravda, že jsem vyrůstal v době, kdy Queen byli na vrcholu slávy. Jejich dvě alba největších hitů byla pro mě jako kluka absolutním vrcholem.
Už tehdy jsem chtěl být Freddie Mercury: zpívat jako on i tak vypadat. A pak se jakoby zázrakem ukázalo, že když se můj hlas ustálil, tak mám stejný rozsah jako Mercury. A já jsem k svému nadšení mohl zpívat všechny ty písničky, které zpíval on. Moc lidí, kteří to takhle vyzpívají, popravdě řečeno není.
Tak to pro vás musel být jeden z vrcholů vaší kariéry, když vás Brian May a Roger Taylor oslovili, abyste si s nimi zazpíval.
Přesně tak, když mě Brian a Roger poprosili, bylo to jako splnění velkého snu malého chlapce. Tenhle moment je jedna z nejkrásnějších vzpomínek mého života.
Jsem velká fanynka Queen již řadu let a nikdo nezazpívá It’s Hard a Life jako vy.
Díky. Pravda je vlastně taková, že mě požádali, abych si vybral jednu písničku, a já jsem zvolil tuto. Byla to jedna z mých nejoblíbenějších od Queenů.
Jak ten koncert probíhal?
Hrozně pilně jsem tu píseň cvičil, a když pak přišel den D, věděl jsem, že mám jen jeden pokus. Brian na mě před písničkou počkal v zákulisí a řekl mi: „Nikdo od smrti Freddieho s námi tuto píseň nezpíval.“ V tu chvíli se mi úplně sevřelo hrdlo, protože to byl ten největší závazek, který jsem přijal. Obrovský tlak!
Naštěstí se píle vyplatila. Zvládl jsem to a měl jsem z toho opravdu skvělý pocit.
Ale zpět k vaší tvorbě. Během sólové šňůry se nejvíce soustředíte na skladby z debutové desky The Wave, ale ty prokládáte písněmi Keane, jak jste je vybíral?
Je docela těžké najít tu rovnováhu. Jako sólový umělec chcete propagovat to, co děláte, přehrát celou desku i B strany a moc mě to baví. Ale všichni dobře vědí, kde jsem zpíval předtím, stejně jako já, a proto chci lidem dát i trochu Keane. Výsledek je takový, že setlist pořád bobtná a narůstá. Hrajeme přes dvacet písniček, což je docela dlouhý playlist, nemáme žádnou předkapelu. Skoro dvě hodiny.
I přes tu délku mě to strašně baví. Jednak proto, že stihnu všechny své sólové věci a zároveň udělám radost fanouškům Keane.
Takže podle jakého klíče vybíráte?
Ty, které jsem od Keane vybral, jsou asi ty, které reflektují tu naši éru s kapelou, například Sovereign Light Café, Silenced By The Night, Everybody’s Chan-ging… Zvolil jsem je proto, že jsem chtěl, aby tyto písničky rezonovaly v kontextu s mým vlastním albem. Ty, co jsem zvolil, to splňují výtečně.
Moje nejmilejší písnička je poměrně velký hit Is This the Last Time. Tu bohužel nehrajete…
To se omlouvám. Tak tu zrovna ne. Skvěle na těch čtyřech a půl alba, které máme s Keane, je to, že máme z čeho vybírat a případně i obměňovat.
Nejsilnějším singlem vašeho alba The Wave je kus Quicksand, který jste věnoval své dceři. Natočil jste k ní i zajímavý videoklip. Mají video i jiné písně?
Mám ještě video k Hardest Time a Still Waiting, to je novinka. Točil jsem ho s Kevinem Godleyem, který spolupracoval už s Keane. Je už venku, ale nejsem si jistý, zda v Evropě vyšla tato píseň jako singl. Momentálně rozhodujeme o dalším singlu pro Británii.
Je pro vás video jako médium důležité?
S klipy je to zvláštní, když jsme točili videa s Keane, tak jsem byl nervózní, ale pak samotné natáčení bylo poměrně nuda. Ale nějakou zvláštní náhodou jsem zase dostal chuť dělat videoklipy pro mou sólovku.
Chci, aby video mělo příběh, bylo krásné a zajímavé, a hlavně, aby písničce dalo novou podobu.
Zdá se mi, že jsme tomu u Keane chtěli dát ten vyprávěcí element, ale pokaždé to skončilo katastrofou.
Uvažujete o tom, že by se Keane ještě někdy dali dohromady? (otázka padla v březnu 2017)
Ehm, upřímně řečeno, vlastně nevím. Všechno to, co teď dělám, se mi moc líbí a myslím, že jsem v životě dospěl do momentu, kdy jsem potřeboval změnu. Jednak se mi moc zamlouvá moje sólová kariéra a cítím, že mám mnohem větší prostor při skládání hudby, takže tohle chci dělat, dokud budu mít energii a nadšení. Ovšem nezavrhuji to. Akorát nedokážu říct, kdy se to stane. Nechci ve svém životě moc plánovat a předvídat budoucnost.
Pracuji hodně a snažím se dělat vždy něco zajímavého a vzrušujícího. To je můj velký plán.
V Praze jste podruhé, s Keane vám to celkem trvalo, sám jste přijel celkem brzy, takže se vám tu asi docela líbilo.
Teď jsem v Praze podruhé a je to bezpochyby krásné místo a lákavá destinace, ale co je na tom smutné a těžké, když jste muzikant nebo člen kapely, málokdy to místo vidíte. Já se snažil, ale jsem trošku nachlazený a den před koncertem jsem byl úplně mrtvý. A pak jsem si vyčítal, že jsem nikam nešel. Je to trošku depresivní pocit, ale nejlépe si nějaké místo prohlédnete, když tam jedete na dovolenou. Někdy se kapele povede mít jeden den volna, ale to se mi zatím nepoštěstilo.
Britský fenomén jménem Keane
Muzika Keane vždy stála na zvuku piana, čímž se odlišila od kytarových kapel. Melodický klavír, který převzal roli kytary, se stal doslova poznávací značkou skupiny. Zásadní zlom v kapele nastal v roce 2003, kdy podepsali smlouvu se společností Island Records, u které vydávají desky například U2. Tehdy Keane nahráli své nejslavnější album Hopes and Fears, na kterém se nacházejí téměř všechny jejich megahity: Everybody’s Changing, Some-where Only We Know, This Is the Last Time či Bend and Break. Alba se prodalo více než 5 milionů kusů, v Česku získalo Zlatou desku. V roce 2012 zavítali konečně do Prahy. O rok později ohlásili pauzu. Jedním z důvodů byla touha Toma Chaplina vydat vlastní sólovou desku, což si loni splnil.
Zpěvák Tom Chaplin
Ač se to nezdá, tenhle sympatický osmatřicetiletý muž prošel dvěma drogovými závislostmi. Poprvé se léčil v roce 2006. Keane kvůli tomu odložili několik koncertů. Podruhé do drog spadl při práci na své debutové desce The Wave, ke které nyní jede turné. S kapelou oznámili v roce 2013 pauzu, která mu dala prostor vystoupit poprvé mimo „stín“ legendární formace. Tím se ocitl pod drobnohledem a podlehl úzkostem a bohužel znovu i závislosti na drogách. I tentokrát měl vůli se ze všeho vzpamatovat. Nyní už byl ženatý s Natalií Diveovou, kterou si vzal v roce 2011. Navíc se jim 20. března 2014 narodila dcera. Manželce za její oddanost a pomoc v těžkých časech věnoval tklivou píseň Hold On To Our Love a dceři Quicksand. Na albu jsou umístěny hned za sebou. Zpěvák o svém „selhání“ zpívá na nové desce The Wave, a dokonce o těžkém období svého života vypráví fanouškům na pódiu. Patří k nejlepším zpěvákům současnosti. Členové legendárních Queen ho požádali, aby se zúčastnil akce na oslavu 65. narozenin Freddieho Mercuryho, kde exceloval s písní It’s Hard Life. Podporuje také charitativní organizaci Rwanda Aid, zaměřenou na pomoc lidem v chudých oblastech Rwandy. Jako správný Brit je také vášnivým hráčem kriketu.
Rozhovor vyšel v celostátní části Deníku v dubnu 2017.
