Pokud někdy budete mít šanci vidět The Rolling Stones naživo, tak neváhejte. Čeká vás jeden z největších zážitků vašeho života. Nejste si jisti, jestli na to tihle starouši ještě mají? Energii a elán jim mohou závidět i mnohem mladší muzikanti. Dokázují nám to stále dokola. Měla jsem to štěstí je během 12 měsíců vidět hned třikrát 16. září 2017 ve Spielbergu, 22. května 2018 v Londýně a 4. července 2018 v Praze.
Nejslavnější rocková čtyřka na světě brázdí pódia v nezměněné sestavě neuvěřitelných čtyřiačtyřicet let. Od založení kapely letos uplynulo dokonce 56 let. I když jejich tváře zdobí hluboké vrásky a vlasy šediny, na jejich výkonech se zub času téměř nepodepsal.
Společně natočily pětadvacet alb, okusili nejrůznější drogy a dva z nich bojovali s rakovinou, ale kameny se válí dál a po jedenácti letech i do Česka, což už nikdo nečekal.
Zlatým hřebem aktuálního turné byl koncert v Londýně, kam se vypravili po dlouhých pěti letech.
Oproti loňské části No Filtre Tour Stouni lehce zpřeházeli playlist a speciálně pro rodnou Anglii si přichystali milý dárek v podobě předskokana Liama Gallaghera.
Ten namixoval hity Oasis s nejchytlavějšími kusy z jeho loni vydané desky As You Were, která sklízí chvalozpěvy od fanoušků i kritiků. I hvězda takového formátu nechávala publikum chladné, předskakovat Stonům je skoro za trest.
Svou poslední píseň od Oasis Live Forever věnoval obětem atentátu na koncertě Ariany Grande v Manchesteru. „To je pro všechny z Manchestru. Zpívejte, pokud znáte slova,“ řekl někdejší frontman slavné kapely.
Později na stagi Jagger vtipkoval, že původně měli hrát s Liamem v Manchesteru na stadionu Old Trafford, což je samozřejmě domovský stadion Manchester United. Tam by ale Liam nevkročil ani za nic, protože je to asi největší rival jeho milovaného klubu Manchester City.
Atmosféra se rapidně změnila s příchodem hlavní hvězdy.
Sedmdesátka na krku
Staříci, kterým je mezi sedmdesátým a šestasedmdesátým rokem, energicky vlítli na jeviště s peckou Street Fighting Man.
Jagger, Richards, Wood a Watts věkově spadají do kolonky dinosauři, ale energií a elánem, které z nich vyzařují, se od většiny přesluhujících kapel výrazně liší. Na pódiu to mezi nimi jiskří, pomrkávají na sebe a když ten druhý mluví, ostatní se mu hihňají za zády.
Hvězdy jejich formátu už si nemusí nic dokazovat dokonalými sóly, sem tam jim to i ujede, prostě rock’n’roll.
Muzikantsky jim pomáhají hosté, které nezapomněli velkolepě představit. S baskytarou exceloval po celý koncert Darryl Jones, nejde ovšem nezmínit sólo v Miss You. Za klávesami stál Chuck Leavell, který se blýsknul například v Sympathy For The Devil. Saxofonista Karl Denson vystřihl v Brown Sugar parádní sólo a zdařile jím navázal na svého předchůdce Bobbyho Keyse zesnulého v roce 2014.
Mick Jagger neúnavně naběhal po pódiu ve tvaru kříže několik kilometrů a nezapomínal vrtět vším čím mohl.
Londýnský setlist není nijak překvapivý. Snad jen zařazení Fool to Cry po 19 letech, kterou Jagger ironicky uvedl „Sweet Romantic…“ Ronnie Wood se mu za to za zády poškleboval.
Blues i Keithovo okénko
Rockoví bardi servírují zásadní skladby jako It’s Only Rock ‚n‘ Roll (But I Like It), Paint It Black, Jumpin‘ Jack Flash nebo Start Me Up. Fanoušci si také na každém vystoupení mohou v aplikaci vybrat ze čtyř pecek, tentokrát zvolili Under My Thumb.
Na všech zastávkách také zařazují jeden či dva kusy z poslední studiové desky cover verzí, na které se vrátili ke svým bluesovým kořenům.
V Londýně to byla pouze jedna – Ride ‘Em On Down od Jimmyho Reeda. Své zvláštní okénko vždy dostane se dvěma písněmi i kytarista Keith Richards. Pro někoho je to čas dojít si pro další pivo, ale show by bez jeho sólovek nebyla kompletní a Mick se zatím může převléknout.
Přestože show trvala dvě a půl hodiny, Stones zahráli pouze 19 skladeb. Je to tím, že většinu songů protahují nekonečná sóla či opakování refrénu. Možná by stálo za zamyšlení, zda by fanoušci neocenili více legendárních kousků. Mají jich nekonečně mnoho a minimálně posledních deset let omílají stále ty stejné.
Přestože vstupenky na The Rolling Stones patří k těm dražším, zážitek, za který hudební fanoušek zaplatí je neopakovatelný. Jsou to okamžiky, kdy se píšou hudební dějiny a jde o momenty, které jednou budete vyprávět vnoučatům. Žádná kapela už nebude stejná. Dokud Rolling Stones vystupují, rockový svět je v pořádku.
