Jsem obdivovatelka všech zvířátek, zvláště pak těch s tlapičkami, ve kterých něco drží a chroustají. Když jsem tedy zjistila, že v Radouči je kolonie syslíků, musela jsem je navštívit. Co jsem viděla mě mírně řečeno rozčílilo. Postarší pár narval syslíkům dva pytlíky piškotů během deseti minut. Rozhodla jsem se proto oslovit několik odborníků na tyto malé tvory, aby mi vysvětlili, co mohou jíst a čím jim mi lidé škodíme. „Dlouhodobé krmení syslů slanými a sladkými pochutinami je může stát i život,“ vysvětlila mi Markéta Jariabková z jihočeské Zoo Hluboká.
Já sama jsem se po Radouči procházela skoro hodinu, než jsem přišla na to, že u sídliště jich jsou desítky. Číhala jsem na rozlehlé louce na jednoho sysla s mrkví v ruce i 20 minut. O to víc byl ale můj zážitek intenzivnější.
V padesátých letech ho zemědělci označovali za škůdce, nyní patří k ohroženým druhům. „Sysel obecný nám připomíná, jak může být osud živočišného druhu vrtkavý,“ řekla mi Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny. Ta vytvořila záchranný program, aby syslové z naší přírody úplně nezmizeli.
„Pro jeho přežití je klíčové zabezpečit potřebnou péči na místech, kde v současné době žije. Na těchto lokalitách je nutné vhodným způsobem hospodařit – trávu pravidelně kosit či spásat,“ vysvětlila Karolína Šůlová.
„Dlouhodobé nevhodné krmení může sysly stát život. V lepším případě budou mít problémy se zažíváním, časté průjmy, budou hubnout a snáze podlehnou parazitům a infekcím. Nevhodná strava může způsobit i kožní problémy,“ poučila mě Markéta Jariabková ze Zoo Hluboká.
Pokud by sysly lidé nekrmili, určitě by nezemřeli hlady a jejich strava by byla zdravější a pestřejší. „Kdyby za nimi lidé nechodili, lovili by si kobylky a jiný hmyz. Ten tvoří zhruba osmdesát procent jejich stravy. Pak by spásali traviny a našli si třeba spadané ovoce,“ vyjmenovala Jariabková.
