Téměř každá novopečená maminka po porodu hledá rovnováhu ve svém životě a zjišťuje, jak si správně zorganizovat čas, aby nezanedbávala miminko, partnera, domácnost, kamarádky a když se ještě rozhodne studovat nebo pracovat, musela by být dokonalá žena a takových po světě moc nechodí. Pokud tedy zrovna nejste spokojená, jak to aktuálně máte, nesmutněte, nejste v tom sama. Řešíme to nejspíš všechny.

Pro mě je teď po více jak roce zajímavé přečíst si článek, který jsem psala pro časopis Maminka a zhodnotit si, jak si jako máma, partnerka a žena vedu. :-)) A nic si nevyčítám a myslím, že jsem se rozhodla správně, samozřejmě nikdy není vše ideální, ale jsem teď spokojená a už téměř nepochybuji o svých rozhodnutích a nejsem na sebe tak přísná.

Celý život bojuju s časem. Mám spoustu koníčku, kamarádů a známých, se kterými bych se ráda viděla, knihy, koncerty a filmy, které na mě ještě čekají. Miluju taky cestování, to se mi aspoň podařilo skloubit s prací v hudebních redakcích.

Po několika napsaných článcích o neplodnosti a nekonečném odkládání mateřství, mi došlo, že už jsem po vystudování vysoké a deseti letech práce zralá zplodit s partnerem miminko. Navíc když můj teď už pětiletý vztah skvěle klape. Možná nám nahrál koronavirus, a že se vše zastavilo, ale otěhotněla jsem okamžitě, což by se nestalo, kdybych cestovala po světě, honila koncerty, články, přípravy do školy a studium.

Čas se zastavil

Díky lockdownu jsem se dokázala naprosto zklidnit a užívat si těhotenství a nic neřešit. Radši jsem v této době postfaktické moc nečetla a poslouchala pouze své tělo a gynekoložku.

Najít v dnešní době partnera, se kterým se shodnete na hodnotách i načasování početí, je poměrně těžké, nezapomínejme o vztah pečovat i po porodu.

Potvrzuje to i hypnoterapeut Martin Jan Šverma (http://www.ilogopedie.cz) „Mladé ženy mají problém najít vhodného partnera pro život. Stejně staří muži jim připadají nevyzrálí. Pokud vhodného najdou, nechce zakládat rodinu či počít dítě,“ vysvětlil hypnoterapeut a dodává, žekolem 28. roku věku po dítěti začíná toužit dle svých biologických hodin většina žen. „Muži by rádi cestovali a užívali si života mimo vztah s přáteli a v rámci koníčků. Mám mnoho klientek v tomto věku a i po šestiletém vztahu partnera na rodičovství nepřesvědčí. Je třeba si předem vytvářet krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé plány a ty postupně realizovat. A když už fungující vztah a dítě máte, nepokazit ho tím, že si ho nevážíte.“

Čím starší, tím méně spí

Nyní, s čtyřměsíční dcerou, která už neprospí většinu dne, stojím pravděpodobně před dalším rozhodnutím. Budu pracující matka na mateřské, která si možná bude později vyčítat, že si neužila své miminko, které tak rychle vyrostlo? Bohužel mi tohle říká zpětně většina pracujících kamarádek. Moje další „komplikace“ je dálkové studium magistra, což je rozhodně důležitý vklad do buducnost. Vzdělání je pro mě téměř stejně důležité jako láska, zdraví a rodina.

„V prvním roce života se děti vyvíjejí závratnou rychlostí a mnoho maminek zpětně lituje, že se o některé neopakovatelné momenty nechaly okrást nadměrnou péčí o domácnost, studiem nebo scrollováním sociálních sítí. Případně kombinací všeho uvedeného. Často chceme být ve všem perfektní a zároveň o nic nepřijít,“ popsala problém psycholožka Lucie Miškóciová (www.nadechnise.cz).

„Je dobré si uvědomit, že když řekneme něčemu ANO, říkáme tím současně NE něčemu jinému. Neexistuji obecně dobré a špatné volby, každá maminka si musí sama zodpovědět otázku, co je pro ni aktuálně prioritou. Někdo je s dítětem doma jen proto, že „se to má“, uvnitř trpí a ještě si to vyčítá. V takovém případě může být seberealizace v práci vysvobozením, odráží se pak na pohodě maminky a zprostředkovaně i na pohodě dítěte,“ dodala psycholožka.

„Hlavně nepracujte!“

Když jsem odcházela ze svého posledního pracoviště, ředitel střední školy se se mnou rozloučil slovy: „Hlavně si tu mateřskou užijte a vůbec nepracujte. Děti jsou malé jen jednou.“ Měl pravdu, mnohdy honím moc zajíců najednou.

Kdy jindy budu mít čas na sebe a svou dceru? Těšila jsem se, že zase začnu více hrát na klavír, možná se naučím na ukulele. Chtěla jsem se zlepšit v šití na stroji.

Nevynechávejte jídlo a spánek

Tak teď bilancuji a přemýšlím, co dál. Vždycky jsem žila na plné pecky a chci stihnout a skloubit spoustu věcí, ale pak večer padám na ústa a občas mě to dožene a pak nemám energii na nic. Chybí mi chuť k jídlu, v noci nemůžu usnout a zírám do zdi a negativní myšlenky jedou.

Když k tomu teď i třikrát nebo čtyřikrát za noc vstávám na kojení, je to vražedná kombinace. Už jsem se párkrát přistihla, jak jsem nepříjemná na partnera a ten za to opravdu nemůže, takže si nehodlám kvůli svým pracovním ambicím pokazit fungující vztah.

U přátel jsem si také všimla chyb v partnerské komunikaci, která má neblahý dopad i na sexuální život dvojice. Bariéru mnohdy tvoří i chytré telefony, což mi potvrdil i oblíbený český psycholog a manželský poradce s téměř padesátiletou praxí doktor Petr Šmolka. „Lidé se dnes bojí být offline. Telefon je náhradní činnost a brání kontaktu mezi partnery. Nemohou se jeden druhému věnovat. Ať už rozhovorem nebo fyzickou blízkostí a sexem. Mnohdy je displej telefonu to poslední, co partneři v posteli před usnutím vidí, a to první, po čem sáhnou, když se probudí.“

Sociální sítě zase neurolog Martin Jan Stránský (https://narodni.cz) přirovnává ke drogám. „Mozku je jedno, proč se zvedá dopamin, hlavně ať se zvedá. Když jste na Facebooku, v mozku se rozsvítí úplně stejné trasy, jako když berete heroin. Mozek má jednu jedinou dálnici pro slast. U heroinu se rozsvítí vánoční stromek a u sociální sítě jen pár žárovek, ale princip je stejný.“

Superženy neexistují

Tak se teď smiřuji, že prostě nemůžu být dokonalá super žena, co má naklizeno, uvařeno a napečeno, což jsou zrovna činnosti, kterým jsem dříve tolik neholdovala, ale teď u nich vypínám hlavu. Musím připustit, že zkoušky ve škole už občas nedám na první pokus a eseje nenapíšu tak kvalitní, jak bych chtěla.

Velkou úsporu času vidím v odinstalování sociálních sítí, které mě dříve těšily. Nyní jsem si přiznala, že tam akorát prokrastinuji a mám sklony srovnávat se s ostatními nebo dostávám nevyžádané rady.

Propagátorka digitální hygieny Karolína Presová (www.replug.me) potvrzuje, že máme s telefonem poměrně intimní vztah. Spíme s ním, jíme s ním, chodí s námi na toaletu, nosíme jej v kapse, kontrolujeme ho i více než stokrát denně a zabavuje nás každou volnou chvíli.

„Tento fenomén se neděje bez důvodu. Telefony nám ukazují počasí, informace o dopravě, kolik kroků jsme ušli nebo uběhli. Jsou nám dokonce schopny i najít rande a sex, zabavit nás hudbou, videem nebo hrami a spojují nás s rodinou a přáteli. Jsou často únikem, když se cítíme sami nebo nepříjemně,“ vysvětluje Presová.

Miminko je parťák

Odměnou mi, doufám, bude, že nebudu pořád tak podrážděná, budu pravidelně jíst, protože můj muž mi rád vaří a umyje nádobí. A nezlobí se, když zrovna není vytřeno a koš na prádlo přetéká. Ale hlavně, budu moct být pořád s dcerou, jít na procházku i s mužem a večer si s ním pustit ten skvělý nový film nebo seriál, o kterém jsme slyšeli od přátel.

Budeme si všichni tři společně pouštět vinyly. A víte co, naše holčička tu hudbu miluje, některé písně ji rozesmějí, jiné uspí. A já prostě chci být u všech jejich pokroků. Nechci zanedbávat chlapa, který je pro mě ten nejlepší na světě a ani mi nevyčte, že on je ten, na kterého nyní zapomínám.

A když občas ujedu a zase se budu snažit vše stíhat, nebudu se na sebe zlobit, protože takový život prostě někdy je a i ty slepé cesty jsou důležité. Podle většiny psychologů je potřeba si ty dlouhodobé i krátkodobé ztráty odsmutnit. A tak to dělám. A je mi lépe.

Anketa
Otázka: Pracovala jste nebo studovala na mateřské dovolené a vyčítala jste si někdy, že zrovna nejste s miminkem?

Eva, 37 let, Přeštice

Chodila jsem na brigádu od 6 měsíců malé. Paradoxně jsem si to začala vyčítat až teď, rok po návratu do práce naplno. Když mi došlo, že ten čas, co jsem nemusela být v práci, jsem mohla trávit s ní. Protože teď už to nejde. Nemůžu si jen tak říct, teď do práce nepůjdu a budeme spolu. Ona je i teď téměř v 6 letech na mě strašně závislá a já přemýšlím, čím to může být. A jestli za to nemůžu já. Jestli přece jen nějak negativně nevnímala ten čas, co jsme spolu nebyly.

Marcela, 40 let, Belfast

Kdybych měla s ostatními ženami sdílet jednu věc ze svého života, tak je to ta, že jsem se stala pracující mámou. Šla jsem do práce, když dcera měla 4 a půl měsíce a dodnes mě to strašně mrzí, jak to uteklo a že jsem si její dětství neužila. Pokud je možnost a zvládne to její rodina finančně, věnujte se dětem co nejvíce. Užívejte si své děti, jejich první úspěchy, úsměvy, první krůčky… Je to to nejkrásnější a nejdůležitější, co v životě máme. Rodina, dítě je to nejvíc v životě.

Ivana, 30 let, Olomouc


Já při mateřské dokončila dvě vysoké školy a pracuju prakticky celou dobu. Jasně, byly chvíle, kdy jsem si říkala, co to proboha dělám, proč nejsem s dětmi. Ale když jsem viděla, jak se jim prohlubuje vztah s tatínkem a prarodiči, tak mě to vždycky přešlo. Vyloženě líto mi to bylo jen při psaní bakalářek a učení na státnice, protože to jsem jim opravdu nevěnovala tolik času, kolik by zasloužili. Přece jen je rozdíl být od nich jedno odpoledne týdně, ale tohle bylo několik týdnů prakticky v kuse, což musím přiznat, nebylo ideální.

Andrea, 36 let, Karviná

Jsem veterinářka, mám vlastní praxi a hodně pracuju i s dětmi. Mám tři, nejmladší má 15 měsíců. Když se narodil, tak jsem si říkala, že to omezím na čas a místo toho jsem se v jeho jednom roce stala plátce DPH. Teď už mám obraty zase skoro dvojnásobné, ale mám konečně zaměstnanou další doktorku, tak to je lepší. Výčitky samozřejmě mívám, že bych se měla dětem více věnovat.